Lazarská č.p. 11
Nárožní neorenesanční nájemní a spolkový dům postavila firma stavitele Václava Nekvasila podle plánů Františka Škabrouta z let 1895-1896 pro Společenství řezníků novoměstských. Podstatné změny byly provedeny v letech 1921-1923 firmou J. Romováčka a J. Petrlíka. Architekty přístavby domu na rohu ulic Lazarské a Omladinářů na Praze 2 byli pak Matěj Blecha společně s Emilem Králíčkem. Stavební povolení pro Společenství řezníků novoměstských bylo vydáno 18. 7. 1895, kolaudace se konala 7. 10. 1896 (šlo tedy o akci, navazující na současnou demolici novoměstských masných krámů v Lazarské ulici v rámci asanace). Podružné úpravy přízemí a sklepů se uskutečnily v letech 1919-20 (Václav Romováček), podstatné změny pak provedla v letech 1921-23 firma Jiřího Romováčka aj. Petrlíka: po rozšíření a nástavbách ve dvoře byla obě vnější křídla navýšena o 5. p. a podkroví, nároží bylo završeno atikou s pilířovými nástavci výrazných rondokubistických forem (autor tohoto stylově čistého detailu nebyl zjištěn).
Dispozice nárožního domu sestává ze dvou uličních třítraktových křídel, jednotraktového dvorního křídla a na ně navazující jednotraktové nižší budovy na půdorysu L. Pětipatrové hodnotné neorenesanční fasády do Lazarské ul. i do ul. Omladinářů jsou třináctiosé se zkoseným jednoosým nárožím, do zadní slepé uličky se obrací čtyřosá fasáda. Exteriéru domu dominuje trojboký risalit v šířce zkoseného nároží a obou přilehlých os (původně vrcholící čtyřbokou helmou), nesoucí ve 2.-4. p. diagonálně situovaný čtyřboký arkýř s okosenými hranami na mohutných konsolách, mezi nimiž je plastika draka s rozepjatými křídly, držící kruhový terč s novoměstským znakem. Nároží risalitu jsou ve 2. a 3.p. provázána kanetovanými pilastry, ve 4. p. mají okna jeho krajních os tvar syrských oblouků s ovocnými festony ve vlysu. V 5.p. jsou na všech 3 risalitových osách půlkruhem klenutá okna lemovaná hladkými pilastry, střední osa vystupuje půdním polopatrem s převýšeným lunetovým oknem krytým vyklenutou římsou, zatímco nad krajními osami spočívají trojúhelné frontony a na nárožních pilířcích atiky abstraktní rondokubistické kompozice z půlkruhových oblouků a mohutných koulí. Obdobným způsobem je řešena i korunní partie druhého risalitu na konci průčelí. S výjimkou vytčených zvláštností architektonického členění risalitů má budova v jednotlivých horizontálních pásech jednotné řešení: v bosovaném přízemí a 1. p. jsou dole půlkruhem klenutá okna a portály, nahoře jsou prostá pravoúhlá okna, ve 2. p. kryjí okna i vchody na balkony ve 4., 9. a 13. ose trojúhelné frontony s plastikou Merkurovy hlavy na iónských polosloupech. Bochníkové konsoly pod balkony zdobí kartuše se znakem řeznického lva. 3. a 4. p. mají prostší úpravu, v 5. p. nad kordonovou římsou, podpíranou mutuly, jsou půlkruhem zaklenutá okna v jednotlivých obdélných panelech, svrchní podkroví se otevírá řadou převýšené lunetových oken v plochých oplechovaných rámcích. Dům je podsklepen, včetně dvora. Valené klenutými vestibuly s geometrickou štukaturou, v každém z hl. průčelí s postranními přístupy ke schodištím (pravoúhle lomené ve styku tří traktů a protisměrně lomená blíže jejich konců), se vchází do střídmě elegantního dvora. Dvorní fasády jsou v nižších podlažích vodorovně spárované, jednopatrové dvorní křídlo nese balustrovanou atiku před pultovou střechou odvráceného sklonu, na čtyřech z četných okenních os jsou v 1.-3. p. jednotlivé, segmentem podklenuté balkony.
Strana 2